Náš příběh

Příběh Senohrabských soviček se začal psát už roce 2016. Mému synovi Matějovi byly tehdy 3 roky a mladšímu Pepíčkovi teprve 6 měsíců. V té době jsem ještě netušila, že za pár let naši rodinu obohatí můj třetí syn František. Právě díky nim jsem se začala zajímat o různé druhy vzdělávání a výchovy dětí, absolvovala jsem kurz Respektovat a být respektován a Výchovy bez poražených. A v hlavě mi začala jako květina klíčit myšlenka na lesní školku, která postupně přerostla v krásnou rozkvetlou louku.

Školka má dnes pro mne mnohem hlubší rozměr, stala součástí mé osobnosti a vlastně i celé rodiny. Splnil se mi jeden velký sen: práce se stala radostí a smyslem života. A proč je tak hluboce spjatá s přírodou? Zkrátka protože ji miluji a vždy jsem k ní měla blízko. Jako malá holka jsem zbožňovala ten svěží vzduch po dešti, jako by se v ten okamžik vše v přírodě probudilo a najednou ožilo. Milovala jsem skákání do kaluží a kreslení klackem do bahna, když právě vysychalo – vždy to byla nekonečná zábava. V tomhle směru jsem měla od svých rodičů svobodu a ráda na tu dobu vzpomínám. Chtěla jsem proto takové vzpomínky na šťastné a bezstarostné dětství v přírodě dopřát i svým dětem – a také těm vašim.

Na startovní čáře byla malá chatička a velký sen. Nejprve jsme fungovali jen od středy do pátku, ale čím více mi lesní klub přirůstal k srdci, tím horlivěji jsem se snažila hledat způsob, jak se mu věnovat naplno. Po dvou letech fungování se nám podařilo získat jurtu a později zajistit stavbu přírodního domu, který vyrostl před pěti lety. Dnes máme krásné zázemí, které naše děti využívají každý všední den, od rána do večera. Mají spoustu možností vyžití a můj dávný sen se stal skutečnost.