Na začátku ledna chodí Tři králové, ale k nám na konci tohoto měsíce dorazila jiná vzácná návštěva, která by mohla stejně jako oni zanotovat: „…my jsme k vám přišli zdaaaleka!“ Lamy, které k nám dorazily, naštěstí nemusely absolvovat cestu až z Peru, odkud tato zvířata ve skutečnosti pocházejí, ale i tak se pěkně prošly! Naše nové „kámošky“ mají teď svůj domov ve dvanáct kilometrů vzdálených Všestarech a společně s jejich chovatelkami si tu dálku vyšláply pěkně po svých.
Lamy vypadají trošku legračně. Někomu připomínají velblouda bez hrbu, jinému zase kozu s dlouhým krkem i nohama. Každopádně jsou moc roztomilé a hladit je po kožíšku byl pro nás neuvěřitelný zážitek! Průvodkyně nám o nich navíc vyprávěly spoustu zajímavých věcí a zodpověděly všechny naše všetečné otázky.
Věděli jste, že lamy:
- mají kopýtka rozdělená na „dvě půlky“ – proto prý patří mezi sudokopytníky!
- jsou takové vzdálené příbuzné velbloudů, společně s nimi patří do čeledi velbloudovitých – ahááá, tak proto ta podoba!
- často plivou! A nejvíc, když chtějí někoho zastrašit – jejich sliny doletí až čtyři metry!
My už to teď všechno víme a na památku jsme dokonce dostali kousek vlny z jejich srsti. Je úžasně hebká! A také jsme zjistili, že lamám chutná seno, které ochotně jedly z našich rukou. Když ale objevily, že ze sněhové pokrývky na naší zahradě tu a tam nesměle vykukuje čerstvá tráva, neváhaly se i do ní s velkou chutí pustit. Zahrádka se jim zalíbila natolik, že tam strávily celou noc, pro průvodkyně naštěstí bylo dost místa na přespání ve vyhřáté jurtě.
Ráno se všichni naši hosté vypravili zase domů, ale máme slíbeno, že na jaře za námi zase přijdou na návštěvu, takže se už teď těšíme! Lamy se určitě nebudou stačit divit, kolik tu máme na jaře čerstvé travičky!
